O jedomělickém míči
Dobrý den, rád bych se vám představil. Jsem míč Select Brillant Super TB, pocházím z Dánska, ale šijí mě v Pákistánu v oblasti města Sialkot. Přes hory a moře jsem se dostal do České republiky. Poté přes řeky, doly a za 1.900 CZK do Jedomělic. Cítím se tu dobře, ves je to kvalitní a nedělají mi jako míči ostudu. Někteří moji kamáradi z továrny skončili mnohem hůře. Dostal jsem místo ve skládku za klubovnou a hned se seznámil s Tabulí Výsledkovou, Rozlišovákem Zeleným a dalšími. Kdo se ale stal mým nejlepším kamarádem je Kompresor, příjmení prý nemá. Poslední týdny jsem trochu smutný, protože se dostanu na vzduch jen když jsou domácí zápasy, chybí mi takové to čtvrteční létání vzduchem a po trávě. Včera jsem se konečně zase dočkal. Dveře vrzly, dovnitř vtrhlo světlo a ruka pana prezidenta Nedvěda mě vytáhla ven. Když do mě zapíchl jehlu Kompresoru a já ucítil, jak se mi do útrob valí čerstvý vzduch, věděl jsem, že je to tady. Neděle. Den zápasu. Přijeli kluci ze Smečna. Hned při rozcvičce jsem si připomněl, kde vlastně jsem. Tohle nebylo žádné ligové hřiště, tohle bylo hřiště s vlastním charakterem.
Zápas začal hvizdem rozhodčího, který měl na sobě krásný dres od nového partnera OFS Kladno. Vesnický fotbal je pro mě, jako pro míč, čisté dobrodružství. Nikdy nevíte, co přijde v příští sekundě. Chvíli mě po zemi válí záložník, který se snaží o kličku, ale místo mě trefí krtinec, takže mu legračně odskočím od kopačky. Pak mě zase ve vzduchu chytí brankář hostů. Měl sice na rukou pěkné rukavice, ale smrděly starým potem. V první půli jsem rozvlnil síť celkem čtyřikrát. Nejvíce jsem si užil kopnutí Pepou Galbavých na velkém vápně, prolétl jsem se až do sítě u levé tyče. Nejhorší moment přišel kolem 35.minuty, Kuba Valtů (kluci říkali, že byl možná přemotivovaný) mě strefil špičkou kopačky na malém vápně přímo na ventil a místo, aby mě zastavila síť, tak to udělal až plot za bránou. Vzpomínám si ještě, že z hostů mě mělo nejraději v prvních 30ti minutách levé křídlo. Ve druhém poločase stále svítilo slunce a bylo hlavně sucho. Nesnáším totiž otírání mé kulatosti do spocených dresů při dešti. Cítil jsem, že se dostávám více na kopačky domácích. Duši na dranc jsem měl pouze dvakrát za stavu 4:1, když mě hostující útočník kutálel samotného na našeho brankáře Josefa Pospíšilů, naštěstí mnou minul. V závěru jsem ještě udělal potěšení říkají mu Baky. Jeho slzy štěstí mne dojaly, až jsem jsem se trochu ufouknul. Co zamrzelo: neudělal jsem radost našemu nejmladšímu hráči Ondrovi Špalků, v dobré šanci jsem pitomě strefil pravé lýtko hostujícího brankáře a odrazil se zpět do hřiště – Ondro promiň – vynahradím Ti to.
Celkově mám radost, že jsem se dostal opět na vzduch a trávu, že 11 výherců tomboly dostalo své dárky, že Pepa Galbavých protrhl střeleckou smůlu z minulého zápasu, že Martin Jandů mohl dát hattrick, že Kuba Valtů mohl dát hattrick, že 5 branek Jedomělic vstřelilo 5 různých střelců, že přišlo 80 diváků, že tribuna U bříz se stává legendou Kladenska, že jsme se po zápase dobře najedli a dofoukli, že si teď 14 dní odpočinu do zápasu s Družcem. Na závěr bych chtěl všem fotbalovým míčům v České republice popřát krásný sváteční den a poděkovat přispěvovatelům do naší poločasové tomboly.
Šťastní nevýherci tomboly
Šokovaný výherce tomboly
Zaplněná tribuna U bříz
Losování tomboly pod dohledem státního dozoru a notáře (vpravo)
Legendární tribuna U bříz v 35.minutě
Luna nad východní bránou
